Historie Republiky San Marino,XIX. století: Napoleon III. nařizuje Cavourovi zachovat San Marino,Storia della Repubblica di San Marino,Garibaldi e Napoleone III salvano San Marino da Cavour

XIX. století: Napoleon III. nařizuje Cavourovi zachovat San Marino

Napoleon je poražen.

Na Vídeňském kongresu se vytváří nová mapa Itálie.

San Marino je opět součástí Papežského státu na sešívaném Apeninském poloostrově, který stojí před svým sjednocením. Sjednocení je prioritou liberálů, jejichž část bojuje za sjednocení Itálie za předpokladu, že zůstane demokratická a republikánská.

San Marino republikou je, a proto je i symbolem demokracie a ideálů. Sympatie liberálů dosahují vrcholu v roce 1849, kdy Garibaldi jako jejich hrdina, pronásledován Rakušany, přichází do San Marina s tisícem veteránů Římské republiky. Je ihned obklíčen desetitisíci dobře ozbrojených a dobře připravených vojáků. Znamená to jediné: bezpodmínečná kapitulace nebo boj. Sanmarinci se stávají prostředníky a za této velice riskantní situace umožňují Garibaldimu, jeho ženě Anitě a nejohroženějším velitelům utéct. Ty, kterým se utéct nepodařilo, léčí, zásobují potravinami a penězi a poskytují jim ochranu.

Uznání Garibaldiho i liberálních demokratů bude pro San Marino rozhodující stejně jako ochranná křídla Francie, v jejímž čele znovu stojí další Napoleon.

Právě Cavour, který se snaží Itálii sjednotit, využívá Napoleona III, Garibaldiho a liberálů, které si nechce rozhněvat. Když v roce 1860 prochází se svými piemontskými vojsky pod Titanem, San Marina si nevšímá. Nic jiného mu totiž nezbývá.

Na Titanu se lidé vzpamatovávají a ihned po sjednocení Itálie žádají uzavření smlouvy o uznání svrchovanosti. Smlouva je uzavřena v roce 1862, kdy Cavour je již po smrti a vládne Rattazzi, který také potřebuje Garibaldiho i Napoleona

San Marino Vpřed