Historie Republiky San Marino,XVII. století: San Marino je mytizováno jako představitel demokracie,Storia della Repubblica di San Marino,fine di Urbino e tentativo del card. Giulio Alberoni

XVII. století: San Marino je mytizováno jako představitel demokracie

V tomto mezidobí Sanmarinci identifikovali kosterní pozůstatky světce, které ozdobili královskou korunou jako symbol svrchovanosti a přidali zřetelný nápis, který praví, že tento světec je strůjcem a zakladatelem jejich svobody.

Žádný kardinál nebo papež nesmí v protireformačním období odebrat korunu světci!

San Marino je nyní v moci Říma. Je to jedna z mnoha vesnic, přimknutých k hoře jako ve středověku, kde se žije v chudobě rozvráceného hospodářství v době, kdy už není střed světa ve Středozemí. Je jen malou obcí uvnitř Papežského státu, která se nemůže bránit a nemá ochránce.

V Itálii, v Evropě a kdekoli jinde jsou vévodové, velkovévodové, princové a markýzové, baroni, králové a císaři; všude vládne útisk a neomezená moc: trochu naděje svítá pouze v Holandsku a v okolí Benátek, kam se donese zpráva o tom, že na apeninské hoře uvnitř Papežského státu existuje „komunita horalů, kteří vládnou republice a nikomu neslouží“.

Spisovatelé a novináři té doby přebírají tuto zprávu jako kontrast neomezené moci, přibarví ji svobodou a demokracií a vytvoří legendu „šťastného města“.

V době absolutismu zpráva šokuje. Překračuje Alpy do Francie a Holandska, odkud se šíří do celé Evropy společně s reálnou nadějí, která jen zvyšuje její věrohodnost a zajímavost. Mezi zvědavci, kteří si chtějí zprávu ověřit, je i anglický spisovatel Addison, který psal na počátku 18. století. A opravdu nachází tam nahoře mezi lidmi jiskru starověké svobody společně s vírou. Všiml si také, že světec je ve středu velkého oltáře, což znamenalo, že kdo světce urazí, bude potrestán jako ten, kdo proklíná Boha.

O San Marinu se hodně mluví a píše a tím se dostává do povědomí a srdcí lidí. A je to. Od této chvíle bude San Marino chránit Evropa i celý svět. Tato skutečnost je vidět brzy poté, když ho chce zničit Řím, který posílá do San Marina kardinála Alberoniho. Ale ani vojáci, ani právnická vychytralost či náboženský nátlak Sanmarince neporazí. Jejich křik je slyšet i mimo Papežská stát a Paříž, Madrid a Vídeň přispěchají na pomoc. San Marino znovu získává svou nezávislost.

Je 5. února 1740, svátek Svaté Agáty: od této chvíle další patronky republiky.

San Marino Vpřed